Díky za každé nové ráno!

27.06.2018

Už jsem psala, že jsem od života dostala pořádnou lekci. A taky že jsem se i navzdory tomu naučila přijímat svůj život bez okolků, a to i přestože pro mě některé ztráty byly zdrcující.


Nebylo by ale fér tvrdit, že jsem to dokázala já sama. Bez úžasného zázemí, které mám, bych to možná dokázala taky, ale kdo ví. Možná taky ne.


A proto:

Děkuji mojí milované mamce, která pro mě vždycky dokázala najít slova útěchy, hladila mě, podporovala a předávala mi svou energii, i když jí sama neměla nazbyt. Je mi nejen oporou, ale i příkladem toho, že člověk zvládne snad všechno na světě.


Děkuji mému báječnému taťkovi za to, že mi umožnil cestovat, studovat a především za to, že mi ukázal, že se smrtí se lze smířit a pokorně ji přijmout, i když by člověk raději žil. Vím, že nad námi seshora drží ochrannou ruku.


Děkuji svým třem skvělým ségrám, které mi nejednou pomohly, podpořily a objaly, když jsem to nejvíc potřebovala. Od malička byly mými největšími spojenkyněmi a jsem ráda, že i když už jsme dnes každá trošku jinde a jedna z nás dokonce bydlí na druhém konci světa, jsme pořád ty nej ségry na světě.


Děkuji svým úžasným dětem, že mě každý den učí bezpodmínečné lásce a trpělivosti, kterou jsem v minulosti postrádala, i za to, že mi neustále připomínají, že je někdy dobré umět se na svět podívat i dětskýma očima. Snad jednou řeknou, že jsem byla dobrá máma.


Děkuji všem, kdo mě podporovali a podporují, pomáhají, drží nad vodou. Také děkuji Ester a Láďovi za to, že mi dali šanci a na poslední chvíli mě přijali do výcviku Gestalt koučinku, kde jsem našla směr, kterým chci jít.


Poprvé v životě přesně vím, co chci a jdu si za tím. Je to obrovská změna, protože až donedávna jsem životem šla, nevědouc, co chci, co umím. Můj život byl fajn, ale byl nahodilý. Dnes už si ho tvořím sama.


A teď jeden velký paradox, kdy k poděkování své rodině a mým nejmilovnějším zařadím i poděkování člověku, který mi dokázal ublížit víc, než kdokoliv jiný na světě. A přes to jsem mu v děčná, protože v mém životě hrál a vlastně stále ještě hraje velmi významnou roli.


Je to můj bývalý partner. I díky němu jsem se stala člověkem, jakým jsem dnes. Dnes můžu definitivně říct, že jsem mnohem lepší a šťastnější, než jsem byla kdy před tím. Zkušenost, skrze kterou jsem se to naučila, byla sice velmi dlouhá a velice bolestivá a stála mě mnoho sil, ale budu si ji díky tomu pamatovat navždy.


Dnes už jsem si naprosto jistá, že nikdy nebudu opakovat ty stejné chyby, které mě stály mou sebeúctu a mé ženství. Už nikdy se nenechám ubližovat a vždy dokážu sama sebe uhájit.


To díky němu jsem jako Fénix, který postupně vyvstal z popela, abych se mohla na svět začít dívat jinýma očima, mohla si vážit každé vteřiny svého života, sama sebe bezmezně milovat a radovat se z naprostých maličkostí, které jsem dříve hloupě přehlížela.