es-Co všechno mě moje trable naučily

Díky tomu, čím jsem si prošla, jsem se toho naučila opravdu hodně. A dnes každý den děkuji, že tomu tak je. Nebýt této bolestivé zkušenosti, určitě bych ušetřila nejmíň moře slz a taky spoustu času, který jsem trávila jinak, než jsem si tehdy přála.

Ale téměř jistě bych dál žila svůj tak trochu nemastný a neslaný život. Dnes vidím svět, život i druhé lidi barevně. Jsem neskutečně šťastná a raduju se z maličkostí, které mi dřív přišly tak samozřejmé.

A každý den si to nejdůležitější, co jsem se naučila, připomínám, každý den za to děkuji a každý večer se motivuji v tom, abych pokračovala dál. Zkrátka nechci usnout na vavřínech. To nejdůležitější, co mi moje zatím nejblestivější životní etapa přinesla a co jsem se na své cestě naučila, je:

Přijímat se taková, jaká jsem.

Milovat druhé i sebe bez podmínek.

Přiznat si, že jsem jen člověk a mám právo chybovat.

Odpouštět sobě.

Odpouštět druhým.

Trpělivosti.

Pokoře.

Najít v sobě obrovskou vnitřní sílu, díky které dokážu nakonec překonat i zdánlivě nepřekonatelné.

Pocítit opravdové štěstí, zaplavující srdce i mysl.

Být lepší mámou, která se nesnaží děti si ochočovat a vychovávat k obrazu svému.

Respektu k lidem, k životu i ke smrti.

Přijmout ženskou roli a cítit se v ní příjemně.

Převzít zodpovědnost za své činy a svůj život.

Pochopit, že vše má nějaký smysl a to, co se nám děje, není náhoda.

Dát svým blízkým důvěru, že obtížnou situaci mohou zvládnou úplně stejně jako já.

Umět dát jim prostor najít svou vlastní cestu ven, přestože nemusí být stejná jako ta moje.

Být sama sebou a přestat řešit, co o mně říkají druzí.

Nesoudit.

Užívat si každou minutu života, protože zítra už tu nemusím být.

Radovat se z maličkostí.

Nebrat si nic osobně.

Nepodbízet se a nic si nedělat z odmítnutí.

Nastavit si vnitřní hranice a udržet je tak, aby je druzí nepřekračovali.

Říkat ne, když cítím, že něco opravdu nechci.

Přestat být obětí.

Zbavit se potřeby před druhými se obhajovat.

Vytyčovat si cíle a odhodlaně za nimi jít.

Umět se rozhodnout (i když mi to ještě někdy trvá).

Poslouchat svůj vnitřní hlas.

Věřit své intuici.

Naslouchat svému tělu.

Naslouchat svému srdci.

Odpočívat, když to potřebuju.

Necítit odpovědnost za emoce druhých.

Nenechat se okolím svést ze své cesty, nenechat se odradit.

Vybírat si své přátele a netrávit čas s lidmi, kteří ze mě vysávají energii.

Přijímat výzvy.

Odnaučit se prokrastinovat.

Do ničeho se nenutit.

Starosti druhých si připouštět jen do té míry, aby mě to neztěžovalo a nevyčerpávalo.

Nehroutit se z toho, že nemám perfektně uklizeno.

Odvážit se podívat do svého nitra a vyčistit ho od starých nánosů "bahna".

Přijímat věci, které nemohu změnit, nebo ovlivnit.

Bojovat za to, co považuji za životně důležité, bez ohledu na to, jak to dopadne.

Ustupovat, když je to potřeba, ale být neústupná, pokud by mě ústupek vnitřně ničil.

Být k druhým i k sobě upřímná, i když to někdy znamená říct něco nepříjemného.

Nezaměňovat naslouchat a slyšet.

Věnovat někomu nebo něčemu 100 % pozornost.

Nemluvit, když nemám co říct.

Pracovat se svými emocemi, především je přijímat.

Čelit svým úzkostem.

Říct sobě i druhým o to, co potřebuji.

Najít si pro sebe bezpečí, i když se cítím ohrožená.

Poučit se ze svých rozhodnutí a nepovažovat je za chyby, ale za zkušenosti.

Milovat nedokonalé věci právě proto, že nejsou dokonalé, protože hon za dokonalostí je cesta do pekla.

Pochválit se za to, co se mi povedlo.

Hledat si na negativních situacích i to dobré.

Vést dialog sama se sebou a svým "vnitřním dítětem".

Nebát se být jiná, protože to neznamená být horší, nebo méněcenná (i když to tak je často společností vnímáno).

Vystoupit ze své komfortní zóny.

Nekazit si život zbytečnými strachy.

Pochopit, že si svůj život tvořím sama.

Zvolnit a zklidnit se.