Prosím, mluvte se svými dětmi!

27.03.2020

Aktuální dění s sebou přináší nejistoty, ať už emocionální, ekonomické, vztahové, existenciální apod. Ocitli jsme se v situaci, kdy vůbec nevíme, co bude za pět minut, natož co bude zítra, za měsíc, za rok. Trápíme se, nevíme, přemýšlíme, ale stejně toho moc nevymyslíme a tápeme. A to jsme dospělí.


Dokážete se ale vžít do kůže malého dítěte? Mluvím především o dětech do 12 let, které si neumí ze své přirozenosti říkat o věci, domýšlet důsledky a které jsou závislé na tom, jak je touto nelehkou situací provede rodič? Vztahuje se to však i na ty starší, které sice vypadají dospěle, ale dospělé ještě nejsou.


Dětí se tato situace týká stejně jako nás. I když si možná myslíme, že jsou v pohodě, nebo že jsou příliš malé, aby tomu, co se děje, rozuměly. Ať už si rodič myslí cokoliv, prožívají to také. A pokud nemají dostatek informací, v jejich nitru vznikají obavy, strachy a nejistoty. Stejně jako my nemůžou chodit ven a hrát si s kamarády. Musí nosit tu protivnou roušku, neustále na ně někdou houká, aby si šly umýt ruce a do toho musí dělat spoustu domácích úkolů, ačkoliv by si raději hrály. 


Existuje jedno kouzlo, které pomůže Vám i Vašim dětem projít tímto nelehkým obdobím snáze. A co že je to za kouzlo? MLUVIT S NIMI.


Z mé zkušenoti při práci s dětmi v rámci Životních map jednoznačně vyplývá, že nefunkční komunikace je zdrojem mnohých problémů. A nápravou komunikace se problémy, se kterými klienti přišli, vyřešily. Tedy, pokud opravdu pracovali s výstupními kroky, které jsem jim doporučila.


Nejednou jsem se setkala s tím, že rodič svému dítěti tajil, nebo jen vágně podal informaci, na kterou mělo dítě právo a kterou chtělo vědět. Rodič si však myslel, že ji vědět nepotřebuje. Ať už se jednalo o nevykomunikované konflikty, rozvod, smrt v rodině, nebo to, kdo je rodičem dítěte.


Všechny situace si byly velmi podobné v jedné věci. Děti věděly, že se děje něco, o čem by chtěly vědět, ale rodič jim informace odepíral, i když ho o ně žádaly (mladší děti, které si o informace ještě říci neuměly, sice rodiče o informace nepožádaly, ale přes to věděly, že se něco děje a neuměly to pojmenovat).


Nemlčte jen proto, že se sami bojíte

Všichni rodiče, se kterými jsem to po mapě řešila, se shodli na tom, že mlčením své dítě chrání. Mýlili se. Bohužel jen nechtěli sami sobě přiznat, že důvod je úplně jiný. Společným jmenovatelem ve všech těchto případech byl strach. Strach rodiče a jeho neschopnost vyrovnat se se situacemi, kterým byla jejich rodina vystavena. A aniž by to tušili, sebrali tak dítěti jeho právo. Právo na informace a právo na to, aby se se situací vyrovnalo po svém.


A tak Vás za Vaše děti moc prosím! Neberte jiim právo na informace a pomozte jim se se situací vyrovnat.


Jak s dětmi mluvit?

Děti potřebuji, abyste je situací provedli a řekli jim pravdu. Třeba i to, že v tuto chvíli sami nevíte, co přesně se bude dít a jaký to bude mít dopad na Vás a na rodinu. I rodič je jen člověk a má své limity. Zároveň je ale potřeba své dítě ubezpečit, že ať už přijde cokoliv, tak se o něj postaráte. Pokud to neuděláte, dítě s velikou pravděpodoností převezme tíhu celé rodiny na sebe. Pokud se tedy rodič nepostaví k situaci zodpovědně a břemeno z dětí včas nesejme, zadělává jim na problémy na celý život.


1. Dejte si dostatek času

Promyslete si předem, co dětem řeknete. Tím si v sobě utřídíte priority a může se ulevit i Vám. Nebuďte jako bulvární média. Děti nepotřebují vědět, kolik kde zemřelo lidí, nebo že za vše může Čína či nezodpovědný soused, který byl v Itálii na lyžích. Nepotřebují, abyste obviňovali kohokoliv z čehokoliv. Potřebují však dostatek relevatntních informací, které jim dáte v souvislostech.

Doporučuji pracovat s komunikačními typy, protože každý komunikační typ má jinou potřebu. Obrazové děti například neunesou příliš informací a stačí jim dát rámec situace, případně můžet použít pro názornost obrázky. Rozumoví potřebují naopak více detailů v přesných souvislostech, sluchoví od vás (nikoliv nekontrolovaně z médií) potřebují slyšet, co se děje a skrze sluch vytřídit ty správné informace, pocitové dítě potřebuje ujistit, že společně vše zvládnete a především potřebuje získat pocit bezpečí.


2. Vysvětlete jim "proč?"

Vysvětlete dítěti, proč nemůže vídat kamarády a chodit na hřiště. A řekněte mu také, jak to je se školou. To, že se věci každý mění a nevíme, kdy se školy otevřou, neznamená, že mu o tom neřeknete. Vysvětlete dítěti, že i když nechodí do školy, je potřeba dělat domácí úkoly, které paní učitelka posílá. A že když je budete dělat postupně a v předem určeném čase, pak budete mít víc času na hru a zábavu. Dejte jim důvod, aby se chtěly učit.

Každý komunikační typ se také jinak učí a pokud víte, co který potřebuje, může se Vám velmi ulevit. Rozumoví potřebují nastavit proces a jakmile se ho naučí, budou ho sami rádi opakovat (pokud budou mít dostatek informací). Výhodou je, že jsou samostatní. Obrazoví se brzy unaví a začnou se rychle nudit a ztrácet pozonost, přeskakují, proto je potřeba jim udělat výuku vizuálně zajímavou.

Sluchovým stačí informace slyšet (pokud již nemají sluch z traumatu zavřený) a pocitoví potřebují rozdělit úkoly do dílčích kroků a potřebují ujistit, že to společně zvládnete. Není to tak složité, jak se Vám možná zdá.


3. Naučte děti bezpečnostním pravidlům a opatřením

Nezkoušejte na ně příkazy a zákazy bez souvislostí. Naopak jim vysvětlete, proč mají nosit roušku a používat dezinfekci. Naučte je, jak to správně dělat. Pokud budou mít své proč, začnou spolupracovat. Pokud jim navíc vysvětlíte, že tím chráníte nejen sebe a své blízké, ale také rizikovou skupinu lidí, naučíte je přirozeným způsobem respektu, solidaritě a soucitu.


4. Dejte jim dostatek času na zpracování

A nezapomeňte jim dát jim čas na to, aby mohly k celé věci zaujmout svůj vlastní postoj. Stejně jako dospělí, i děti potřebují dostatek prostoru na to, aby si na základě informací od vás mohly v klidu vše ujasnit, promyslet, nacítit a zpracovat v sobě to, co od vás slyšely.


5. Dejte dítěti možnost se ptát

Ujistěte své dítě, že za Vámi může kdykoliv přijít a znovu se zeptat. A když se zeptá, odpovězte mu. Pokud pro Vás bude otázka nepříjemná, vezměte si čas na rozmyšlenou a domluvte se, že si o tom promluvíte později (za hodinu, druhý den). Dohodu však vždy dodržte a odpovězte mu.


Správnou komunikací si zajistíte v rodině prostředí důvěry, klidu a spolupráce. A to za to stojí, ne?


DĚKUJI ZA VAŠE DĚTI!