Jaké vzorce stojí za patologií

Při vývoji patologické osobnosti se objevují podobné principy rozhodování, reakcí a vzorců myšlení, které pozoruji u většiny dětských klientů, u nichž už se změna osobnosti již v raném dětství nějakým způsobem projevuje a směřuje do patologie. O tom však budou až další články, v nichž se budu tématu patologie osobnosti věnovat.

Co mají společné jsou tyto prvky:

Velmi vysoká vnímavost (citlivost), která může být způsobena křehkostí nervové soustavy

Nízká frustrační tolerance

Zdrojem je původní zranění způsobené nepřijetím v 1. roce života, jehož následkem nedošlo ke zdravému vytvoření základů osobnosti

Extrémně reagují na zacyklení v mezigeneračních vzorcích. Ty velmi narušují jejich integritu, vedou ke ztrátě smyslu a ještě více rozbíjejí jejich už tak křehkou osobnost.

Destrukce osobnosti vede za určitých okolností k poruchám osobnosti, jaké známe z psychiatrie. Bez stabilní osobnosti se člověk nemá o co opřít a propadá se do hlubin deprese, frustrace a zklamání.

Z této zdánlivě bezvýchodné situace se snaží najít řešení. Cílem už však není žít smysluplně, ale vyhnout se právě frustraci, depresi a zklamání, v důsledku čehož cyklí vzorce chování, které však jejich zacyklení posiluje. Vědomí ztráty smyslu, nemožnost dosahovat, život ve falešné realitě - to vše může vést k tomu, že svůj život vzdají.

Příčiny a vzorce a kombinace obojího jsou pro každého specifické a zcela unikátní. Životní mapy jsou díky přesné diagnostice skvělým nástrojem právě pro zmapování tohoto unikátního řetězení osudovosti, které klienta k poruše osobnosti vede.

Vzhledem k tomu, že patologie se utváří postupně, v rámci Životních map postupně zpětně mapujeme klientovo dětství. Hledáme příčiny vzniku. Zjišťujeme, kde se cyklí a kde v reakci na vnější okolnosti dostal do slepé uličky. Pojmenováváme a měníme jeho vzorce chování, myšlení.

Postupně objevujeme a zvědomujeme postoje, které mu stojí v cestě k naplnění. Zjišťujeme, jakým způsobem se učil tvořit vztahy a tedy proč se mu nedaří navazovat vztahy. Klient dostává prostor pochopit, co se v jeho dětství odehrálo, jak na to reagoval a vytvořit si nové, zdravé postoje.

Tím, že je tento proces postupný, zaceluje nejen emoční rány, vytváří nové mentální stopy, ale také je klientem velmi dobře přijímán. V rámci terapie dochází k objevení vlastní osobnosti, k posilování frustrační tolerance a k objevení vlastního smyslu bytí.

Pokud jsem naznačila, že patologie se utváří postupně, nelze hovořit o jednom jediném bodu zlomu. Patologická osobnost se utváří postupně a skrytě před vnějším světem. Predátor vyjevuje realitu svého vnitřního světa pouze výjimečně a jen na omezené časové úseky. Nejbližší okolí si této plíživé proměny jen velmi těžko všimne. Přes to je společným jmenovatelem nepřijetí, které dítě traumatizuje natolik, že odstartuje řetězec reakcí, vedoucích k patologii.

Rodiče řeší vlastní problémy

Dítě začíná hrát hru

Problémy se objeví nejčastěji ve škole - problematické soustředění, agresivita, problémy se socializací. Ale ani to není podmínkou. Některé děti jsou premianty třídy, věčně chválení a oblíbení žáci, kteří jsou přátelští a v kolektivu oblíbení. Navenek jsou obrazem dokonalého potomka a žáka a uvnitř se skrývá budoucí citový predátor a manipulátor, který si díky svým mimikrám podmaní každého, na koho si ukáží prstem.

NPO dle MKN 10

1. velikášská představa o vlastní důležitosti (např. přeceňuje dosažené úspěchy a svoje vlohy, očekává, že bude považován za lepšího, než jsou ostatní, aniž by tomu odpovídaly výsledky jeho činnosti);

2. zaujetí fantaziemi o absolutním úspěchu, moci, vlastní skvělosti, kráse nebo ideální lásce;

3. víra, že je "zvláštní" a jedinečný a že může být pochopen a být ve spojení opět pouze se zvláštními nebo vysoce postavenými lidmi nebo institucemi;

4. potřeba nekonečného obdivu;

5. představa o zvláštní privilegovanosti, neoprávněné očekávání zvláště slibného způsobu léčby nebo automatického splnění jeho přání a očekávání;

6. využívání interpersonálních vztahů ve svůj prospěch tak, že využívá výsledků jiných osob k dosažení vlastních cílů;

7. chybění empatie, váhavost a neochota rozpoznat nebo se vžít do pocitů nebo potřeb jiných lidí;

8. často závidí jiným nebo věří, že jiní závidí jemu;

9. arogantní, zpupné chování nebo přístupy.