BLOG

Nejnovější články

"Mami, prosím, neodcházej," žadonila holčička jménem Andulka a spínala k mámě své droboučké ručičky. Z očí jí proudem tekly slzy. Poklekla na kolínka a plakala a plakala, dívajíc se svýma velkýma očima na odcházející mámu. "Ale já musím jít do práce, miláčku. Jinak bych o ni přišla, Musím chodit do práce, abychom se měli dobře, víš," odvětila máma...

Život je jako... jako.... představme si ho třeba jako třešně. Šťavnatý, plný vůně a chuti. A i když může být některá třešeň sem tam červivá, na její úžasně plné třešňové chuti to vůbec nic nemění.

Aktuální dění s sebou přináší nejistoty, ať už emocionální, ekonomické, vztahové, existenciální apod. Ocitli jsme se v situaci, kdy vůbec nevíme, co bude za pět minut, natož co bude zítra, za měsíc, za rok. Trápíme se, nevíme, přemýšlíme, ale stejně toho moc nevymyslíme a tápeme. A to jsme dospělí.

Stála na břehu řeky a hleděla na pohybující se hladinu. Voda pomaličku plynula a s při-cházejícím podzimem s sebou unášela i spadané lístky stromů. A v rytmu drobných vlnek a plujícího listí volně plynuly i její myšlenky. Každou z nich doprovázel pocit. Pocit lítosti, sebelítosti a beznaděje, že si špatnými rozhodnutími pokazila celý život.

O smrti se moc často nemluví. Většina lidí se jí bojí. Je neviditelná, neuchopitelná a nikdo netuší, co ho v okamžik smrti čeká. A tak raději děláme, že se nás netýká, i když opak je pravdou. Já viděla zblízka umírat několik lidí, ale jedna smrt mě zasáhla nejvíc.

Ruku na srdce. Kdo z nás alespoň jednou v životě slyšel na svou adresu něco podobného: "Nekřič! Neškleb se! Co se pitvoříš? Nebuď trapná! Ty jsi ale hrozný dítě, já se z tebe zbláznim! Seď a mlč! Proč se předvádíš, nikdo na tebe neni zvědavej. Hodné holčičky se tak hlasitě neprojevují. Ten náš kluk je děsnej, pořád křičí a vzteká se..." ...

Proč...?

10.08.2018

Proč říkáme: "Přijeď si vyklidit sklep," když myslíme: "Chci tě znovu vidět?"

Hledání vztahu, lásky, spřízněné duše. To jsou pro člověka klíčová témata. Vždyť odjakživa jsme byli na vztazích závislí. Novorozenec nepřežije bez matky ani den a v dávné minulosti bychom bez své tlupy nepřežili ani my, dospělí. A na vztahu mezi mužem a ženou závisí pokračování lidské rasy.

Otázku existence spřízněných duší řeší lidstvo odjakživa. A i já si poslední dobou kladu otázku, jestli vůbec nějaké spřízněné duše jsou, nebo je to jen výplod osamělých lidí, kteří se báchorkou o spřízněných duší chlácholí.

Každý svého štěstí strůjcem. O tom, že se náš život ubírá směrem, který si vybíráme, jsem slýchala často. Čítala jsem o tom v knihách i na internetu a říkávala jsem si, že bych to taky chtěla umět. Byla jsem napůl skeptická, napůl jsem tomu věřila.