cs

Kde se berou citoví predátoři?

01.06.2022

S osobnostmi, které vykazují patologické rysy, pracuji v terapiích a mnoho se jich pohybuje i v mém okolí. Jsou všude a nelze se jim tak docela vyhnout. Máme je v rodinách, zaměstnáních, mezi přáteli a často o tom ani nevíme. Každý z nich nám ale více, či méně nějakým způsobem škodí, nebo toho je rozhodně schopen. Minimálně nám ale škodí svou toxicitou, kterou svou přítomností do okolí vyzařují. Jak se to vlastně uděje, že se z malého a milého kluka nebo holky stává patologická osobnost s narcistickými či sociopatickými rysy a závislostmi?


Víte, není radno je litovat, zahrnovat je láskou s tím, že se to někdy zlomí a stanou se z nich milující lidé. A už vůbec není vhodné pustit si je k tělu a navazovat s nimi partnerské vztahy. Vztah s citovým predátorem ze své podstaty nemůže skončit dobře. Přes to se o to mnoho empatických lidí stále dokola způsobem pokus-omyl pokouší s neochvějnou vírou, že právě jim se proměna ošklivé ropuchy v prince či princeznu podaří. Bohužel, tyto lidi nelze zachránit tím, že jim budeme poskytovat pozornost, lásku a přijetí. Nejsou lásky schopni. Ačkoliv dokáží o citech i lásce velmi přesvědčivě mluvit a zrcadlit ji, reálně ji nedokáží vůbec prožívat, tudíž ji nemohou ani přijímat, ani dávat.


I přes to, co jsem napsala v předchozích řádcích, si myslím, že je potřeba se na tuto problematiku začít dívat s otevřenou myslí a především komplexně. Tito lidé si zaslouží pozornost společnosti. Je potřeba mít se před nimi na pozoru. Je naprostou nutností naučit se s nimi jednat, bránit se jim a soužít s nimi tak, aby nám neubližovali. Nezaslouží si však pohrdání a odsouzení. Spíše bychom se měli snažit se pochopit, proč se někdo citovým predátorem stane. A především, měli bychom vědět, že vznik patologie osobnosti se dá v dětství odhalit a zabránit mu. Této části zkoumání je proto nutné věnovat obrovskou pozornost.


Můžeme se dočíst, že porucha osobnosti je trvalá a v zásadě ji nelze léčit. Souhlasím s tím, že u vrozené poruchy, kdy je poškozena struktura mozku, toho mnoho nenaděláme a tento článek se jich netýká. Jsem však přesvědčena, že poruchy osobnosti, které vznikají v průběhu vývoje v raném dětství, řešitelné jsou. Nelze to však bez toho, aby se k tomu jedinec sám svobodně rozhodl a už vůbec se to nobejde bez dlouhodobé odborné terapeutické péče. Mnohem snadněji jsou poruchy osobnosti řešitelné u dětí, které jsou ještě otevřené změnám. I ony však potřebují pravidelnou odbornou péči a podporu.


U dospělých si troufám říci, že to lze také. Nutno však dodat, že spíše v teoretické rovině. Jejich postoje k životu a vztahům jsou v dospělosti již hluboko zakořeněné a strach z odhalení původního zranění je natolik velký, že terapeutickou pomoc vyhledávají jen velmi zřídka. I když je to ke škodě jejich i jejich okolí. Svobodnou vůli však nelze nikomu brát, či nutit.


I proto by se největší pozornost měla věnovat dětem. Sama pracuji s dětmi a teenagery, kteří mají nakročeno k budoucnosti citového predátora. Nešťastníka, který vnitřně trpí a který způsobuje utrpení těm, kdo jsou s ním v nějakém bližším vztahu. 


Díky přesné diagnostice, kterou certifikovaná metoda Životní mapy nabízí, se svými klienty nacházím klíčové momenty, jež ovlivnily vývoj jejich osobnosti. Pomáhám jim zorientovat se ve vztazích i postojích, které buď převzali, nebo vytvořiliv reakci na tyto klíčové události.  Pochopit souvislosti. Ukázat jim příčiny a následky jejich rozhodnutí. A především společně hledáme východiska ze zdánlivě bezvýchodných situací. A tak, krok pro kroku, měníme řetězení osudovosti jejich života zcela odlišným směrem.


Nutno podotknout, že nemohu a ani nechci dávat lidem diagnózy. Nepracuji s nálepkami, škatulkami ani diagnózami, i když o nich vím. Pracuji především s lidmi. A zastávám názor, že každý si zaslouží šanci nebýt nálepkován a především, že každý by měl dostat možnost začít se rozhodovat jinak, než jak se rozhodoval doposud. 


Kde je tedy bod zlomu, kdy se citlivé dítě promění v citového predátora? Můžou za to geny? Výchova? Škola? Jiné okolnosti?


O tom si povíme v příštím článku.