Prosím, neber mi mou svobodu aneb Kde má láska hranice?

16.03.2019

ONA byla pohledná, chytrá, ale myslela si pravý opak. Neměla o sobě vysoké mínění a obecně si příliš nedůvěřovala. A měla silnou tendenci pečovat o druhé.


ON byl vysoce inteligentní, životaznalý a uměl se chovat ve společnosti. Vyhlédl si ji na první dobrou. Nebyl úplně její typ, ale JEHO inteligence JÍ imponovala a taky se JÍ s NÍM dobře povídalo. Navíc byla přesvědčená o tom, že na muže, který by se jí opravdu líbil, nemá.


Vyprávěl JÍ o životě, který nelíčil nijak zvlášť dramaticky, ale zároveň v jeho vyprávění vždy našla něco, proč mu chtěla pomáhat. Vnímala, že JI z nějakého důvodu potřebuje. A každá těžká životní situace, o které JÍ vyprávěl, na NI působila jako návnada, po které skočila.


A tak se stalo, že zůstali spolu. Možná by to mohlo fungovat až dodnes. Jenže když se odvážila nahlédnout zblízka do reality svého vnitřního světa, zjistila, že její život byl až donedávna jedna velká iluze...


Když spolu začínali, chodívali často tančit. ONA tančila divoce, nespoutaně, tak, jak to milovala a jak to pro ni bylo přirozené. A když JI viděl tančit poprvé, nemohl z NÍ spustit oči. 


Líbila se MU ONA i JEJÍ tělo v pohybu. Navíc se mohl pyšnit tím, že je jiná, než ostatní ženy na parketu a že všichni vidí, že patří jen JEMU. JÍ zase dělalo dobře, že má JEHO obdiv.


ON však záhy pochopil, že mít JI pod kontrolou bude pořádně tvrdý oříšek. A tak se rozhodl udělat opatření dřív, než se vymkne JEHO kontrole a velmi nenápadně, pomaličku JI začal tisknout k sobě tak, aby bez povšimnutí začala tančit podle rytmu, který určoval ON.


Nevěděl si totiž rady s JEJÍ jinakostí, nespoutaností a svobodomyslností, a proto tyhle JEJÍ vlastnosti nesnášel. Doslova MU naháněly strach, protože HO ohrožovaly.


A tak najednou potřeboval mít JI a JEJÍ temperament pod kontrolou. Ten tam byl zbožný pohled na JEJÍ pohyby. Z divokého tance se náhle stal ploužák v pomalém, nudném rytmu. Vždy, když se pokusila z JEHO paží vymanit, sevřel JI ve svém náručí ještě pevněji. 


Zpočátku se vzpouzela, nebo se svobodně projevovala jen tehdy, když nebyl na blízku. Ale nakonec přeci jen zkrotla. Aby v JEHO nesvobodném sevření přežila, vymyslela sama pro sebe vysvětlení, kterým se chlácholila pokaždé, když měla chuť se MU vytrhnout a tančit životem po svém. 


Namluvila si, že JI u sebe drží z velké lásky a že JEHO silné paže JÍ dávají jistotu a pocit bezpečí. Vždyť po obojím tolik toužila. A tak MU, respektive své iluzi o NĚM, plně důvěřovala. Bylo to jednodušší, než se naučit důvěřovat sobě.


Svou přirozenost nakonec vyměnila za iluzi, která JÍ pomáhala přežít. Iluzi, že se má ke komu schoulit a o koho se opřít. O iluzi, že bez JEHO náruče je ztracená. A ani na chvíli JI nenapadlo, že JEHO sevření nemá s láskou a bezpečím vůbec nic společného, že JI svírá jen ze sobectví, nejistoty a strachu, aby o svou zachránkyni nepřišel.


Naučila se žít v mantinelech, o kterých si myslela, že jsou pro JEJICH vztah nezbytné. Nacpala svůj život do cizí krabičky. SVÉ přátele postupně přestala vídat, protože JÍ vyčítal, že s nimi tráví víc času, než s NÍM. A nakonec přestala i tančit, i když to tolik milovala. Chtěla mít klid, aby se vyhnula hádkám, výčitkám a zákazům.


Uvnitř chřadla, protože věděla, že už není sama sebou. Ale protože se bála samoty, raději uvěřila, že si zvykne. Zároveň však někde uvnitř věděla, že je jen otázka času, kdy sebere odvahu a roztáhne SVÁ poraněná křídla, aby odletěla tam, ke bude moct žít život v souladu sama se sebou.


Po jedné hádce, při které se JÍ snažil přimět, aby se dívala na svět JEHO očima, se v ní konečně probudila jiskřička její přirozené vnitřní síly, aby se navždy vymanila z jeho sevření. ON už JI pak nikdy neviděl. Zřejmě si vůbec neuvědomil, proč to udělala a nepřipustil, že kdyby JI nechtěl tak urputně měnit, nejspíš by o NI nepřišel.


Díky této zkušenosti si uvědomila, že už nikdy nechce muže, který JI staví na iluzorní piedestal jen proto, aby se o něho starala a pečovala o JEHO zraněnou duši, plnou nejistoty a strachu. A že už si nikdy nikým nenechá svou svobodu vzít.


Příští vztah už bude s mužem sebejistým, se zdravou sebehodnotou. S někým, ke komu bude moci přirozeně vzhlížet beze strachu, že to automaticky znamená JEJÍ podřazenost. A s jistotou, že s NÍM bude vždy bezpečí i bez toho, aby JI pevně svíral v náručí.


S tím, kdo pochopí, že i ONA má své slabé stránky a JEJÍ vnitřní síla neznamená, že HO ve svém životě nepotřebuje. S tím, kdo se nezalekne JEJÍ svobody a nebude mít touhu JI spoutat. 


S někým, komu i ONA zachová JEHO svobodu, protože moc dobře ví, že svoboda se nesmí nikomu brát. A protože se naučila důvěřovat sobě, může beze strachu důvěřovat i JEMU. 


A taky protože už konečně jednou pro vždy pochopila, že VZTAH BEZ SVOBODY NENÍ POSTAVEN NA PRINCIPU LÁSKY, ALE NA PRINCIPU STRACHU A VZTAHOVÉ ZÁVISLOSTI.