cs

Jaká matka, taká Katka

01.03.2023

Přišla ke mně jedenáctiletá Kateřina s maminkou. Katka je nejmladší ze tří sourozenců, z nichž dva si již svými mapami prošli.  Mamka dceru přivedla proto, aby zjistila, jak se Katka doopravdy cítí ve svém vnitřním světě a co potřebuje k tomu, aby byla v životě spokojená. Nastínila některé problémy plynoucí z jejich vzájemné komunikace. Nejčastěji spolu řeší neshody související se zapojením do domácnosti a školní přípravou. Mamka má pocit, že dceři vše dlouho trvá a je nedůsledná.


Když jsem Katce položila otázku, co by si z mapy potřebovala odnést ona, na chvilku se zamyslela a pak řekla: „Často přemýšlím nad tím, jak se asi cítí mamka, když to doma nefunguje tak, jak by chtěla. Být mamka pro ni musí být těžké." A tak jsme si řekly, že se na odpověď spolu podíváme do mapy.


Katka je obrazový komunikační typ v kombinaci s pocitem. Ve svých představách o životě má vcelku jasno a na rozdíl od mnoha pociťáků dokáže jednotlivé pocity rozlišovat a pojmenovávat. V určitých momentech však svou jasnost ztrácí. V procesu malování mapy jsme pak postupně přicházely na to kde i co jí nejvíc znejišťuje. 


Klíčovými návyky jsou:


1. Zavděčování

  • Katka se zavděčuje oběma rodičům.
  • Vybírá si kroužky, skrze které může získat pocit přijetí v rodině. Jedním z nich je tanec, který ji moc nebaví, ale už do něj dala hodně let a úsilí, tak jí přijde škoda s tancem přestat. 
  • Mapa ukázala, že právě s tancem se pojí Katčiny pocity nejistoty plynoucí z toho, že kroužek nedělá pro sebe, ale pro rodiče, především pro mamku. Proto jsme se domluvily, že si časem vybere kroužek, který bude dělat opravdu pro sebe.
  • Na mou otázku, co Katce zavděčování bere, dokázala odpovědět, že osobní svobodu.

2. Přejímání pocitů viny

  • Katka se snaží být dobrou dcerou, aby mamce ulehčila její roli matky. Sama říká, že to ještě není dost a měla by se snažit být ještě lepší dcerou.
  • Pokaždé, když mamka vyjádří sebemenší nespokojenost, Katka se cítí provinile. Nedokáže rozlišit, že matčina nespokojenost nesouvisí s ní, ale s vlastní nespokojeností se sebou a rodinným i pracovním životem. To jsme si vysvětlily a Katce se velmi ulevilo.
  • Tento vzorec  spojený s pocitem nepřijetí od mamky Katku výrazně zpomaluje. 
  • Právě v momentech, kdy se přenos děje, ztrácí mamka s Katkou trpělivost. Mapa totiž ukazuje, že stejně, jako Katka natahuje pocity viny od své mamky, ta přejímá pocity viny od mateřské babičky. 
  • Tento velmi silný vzorec je součástí mezigeneračního přenosu v rodině a je přenášen z matky na dceru. Týž vzorec mj. ukazovaly i mapy Katčiny sestry.

3. Snaha o udržení vztahu rodičů

  • Vzhledem k názorovým neshodám rodičů a nenaplněnému partnerskému vztahu se Katka snaží taťku podporovat. Tráví s ním čas a dělá s ním aktivity jen proto, aby ho zapojila do rodiny, z níž se taťka připadá vyřazený. 
  • Zároveň mapa ukazuje, že taťka utíká z rodinné disharmonie do práce a stává se tak pro dceru nedostupným. 
  • Katčino chování je tedy motivováno jednak snahou udržet vztah rodičů a za druhé získat přijetí od emočně nedostupného taťky.


Odpověď na Katčinu otázku

Dostaly jsme ji ve chvíli, kdy jsme rozklíčovaly její přání. Tím je předeším žít život podle sebe.  „Dokážu to?" pochybuje sama o sobě. Naráží na dilema, zda chce jednou vůbec být být matkou za podmínek, které vidí doma. Sama se sebou polemizuje, zda by to zvládla a pokládá si otázky, jak má jednou fungovat žena sama za sebe a jak má fungovat v domácnosti jako matka. 


To jsou otázky, které řeší většina dívek kolem 10. roku věku. A pokud nedostanou prostor pro polemiku, obvykle se buď nevědomě podřídí vzoru matky, nebo sklouznou k úplnému opaku. Spokojenost ji však nepřinese ani jedno. 

Dívka, místo toho, aby dokázala najít svou vlastní cestu, vyčerpává se nevědomým bojem s tím, co považuje za nepřijatelné. V tomto boji a ustavičném porovnávání se s matkou vždy nakonec ztrácí samu sebe.


Je evidentní, že se Katka brání ženskému vzoru v rodině. Nechce skončit udřená, věčně naštvaná a žít stereotypní rodinný život a nenaplněné partnerství jako mamka. Zároveň však nezná jiný způsob rodinného fungování a ocitá se tak v bezvýchodné situaci, kterou řeší zavděčováním.


Východisko jsme společně našly. Katka si uvědomila, že má tendenci na sebe nahlížet očima mamky. Potřebuje tedy změnit úhel pohledu a začít se dívat na svět svou vlastní optikou. Toto uvědomění ji přivedlo k myšlence, že může a chce žít jinak, než mamka. Co přesně znamená to „jinak" a jak to udělá?


To zatím nedokáže s přesností říct, ale ví, že potřebuje své osobní fungování začít postupně objevovat. Ne skrze mamku, ale skrze sebe.


Důležité je řídit se při tom svými pocity, znát své cíle a jít si za nimi. Také si uvědomila, že když začne s rodiči a sourozenci spolupracovat na chodu domácnosti, bude mamka mít víc času na zábavu a relax. Tím vznikne prostor pro společné zážitky plné radosti a zábavy, po kterých Katka a koneckonců také její mamka touží.


Shrnutí

Závěrem je, že Katka nemá zásadní problém se svou osobností. Rozlišuje, dokáže komunikovat své pocity i hranice a ve chvíli, kdy se nezavděčuje, dokáže se řídit sama sebou. V interakci s rodiči, především mamkou, má však problém si svou osobnost z pocitu viny ustát a udržet.


Pocity viny, které jsou na ni přenášeny od mamky, ji také silně znejišťují a zpomalují v aktivitách, které jí přinášejí radost a pocit svobody. Zároveň nutně potřebuje objevit svůj způsob fungování, který bude nezávislý na vzoru matky.


Výstupní kroky pro Katku

Proto jsem doporučila Katce, aby začala vědomě rozlišovat pocity viny, které k ní jdou od mamky. Také potřebuje v takových situacích začít s mamkou komunikovat, jaké pocity a emoce v ní přenos vyvolává. 


Dalším doporučením je, aby se Katka přestala zavděčovat a začala se řídit sama sebou, svými pocity a objevovat, jaké činnosti a způsoby fungování se pro ni pojí s dobrým pocitem. 


A v posledním kroku je nutné, aby přestala přebírat odpovědnost za vztah rodičů a taťkovi dělat parťáka v jeho samotě. To ji zbytečně zatěžuje.


Výstupní kroky pro rodiče

Mamce jsem doporučila neznejišťovat ji svými pocity viny a začít o svých pocitech s dcerou otevřeně mluvit. Díky tomu dokáže dcera lépe rozeznat své pocity od matčiných a doladit si tak dovednost rozlišovat a nepřejímat cizí pocity.


Jako další doporučení dostaly udělat si jednou za čas, ideálně pravidelně holčičí den. Katka sama mamce komunikovala jasnou představu, jak by takový den měl vypadat. Ona, mamka i ségra si mohou zajít koupit něco hezkého, zajít si na dort do cukrárny a hlavně jen tak blbnout a nic neřešit. 


Cílem tohoto kroku je, aby dcery zažily mamku i jinak, než dosud. Katka ji potřebuje poznat jako ženu, která se dokáže smát a radovat ze života. Právě to ji podpoří v tom, že i ona může být jednou jako žena uvolněná, bezstarostná a její život se nemusí skládat jen z hory povinností a frustrace plynoucí z těžkého rodinného života.


Aby se dokázala definitivně začít řídit sama sebou, naplňovat si dobrý pocit a vydefinovat si, kam chce v životě směřovat, doporučila jsem Katce zkrácený cyklus Životních map. To znamená, že se ještě podíváme do klíčových roků Katčina vývoje - 6. rok (kdy se završuje proces socializace), 3. rok (dokončuje se tvorba osobnosti) a 1. rok (přijetí).


S tím Katka i mamka souhlasily. Katka u své životní mapy dostala jasné odpovědi na své otázku a z našeho prvního setkání odcházela nejen s velmi dobrým pocitem, ale především s návody, které dokáže do života okamžitě zařadit.


Čtěte více zajímavostí ze života dětí a rodičů:  Reálný příběh: Tátovo zmizení