O smrti se příliš často nemluví. Přes to je nevyhnutelná a nelze bez ní žít. Netušíme, kdy si pro nás přijde s netušíme, co nás v okamžik smrti čeká. A tak často raději děláme, že se nás netýká, i když pravý opak je pravdou.

Ruku na srdce. Kdo z nás alespoň jednou v životě slyšel na svou adresu něco podobného: "Nekřič! Neškleb se! Co se pitvoříš? Nebuď trapná! Ty jsi ale hrozný dítě, já se z tebe zbláznim! Seď a mlč! Proč se předvádíš, nikdo na tebe neni zvědavej. Hodné holčičky se tak hlasitě neprojevují. Ten náš kluk je děsnej, pořád křičí a vzteká se..." ...

Tati, jsou tři roky, co jsi umřel a zítra bys měl narozeniny. Tak moc mi chybíš. Byl a pořád jsi nejdůležitější chlap mýho života, proto si tyhle řádky zasloužíš.