Důsledky manipulace jsou fatální. Činí z lidí bytosti, které věří ve vlastní (pod)průměrnost bez ohledu na to, jakými schopnostmi skutečně disponují. Nemají, nebo nahlas nevyjadřují své názory, podléhají autoritám, zavděčují se, nedovolují si projevit svou sílu, vášeň i jedinečnost a bezcílně bloudí životem, který postrádá vyšší smysl.

Pro manipulátora hranice druhých nezastaví. Druzí nemají právo říct NE. A i když ho řeknou, není respektováno. Manipulátor také hledá skulinky a často hranice velmi postupně a v tichosti posouvá. Oběti se díky tomu s toxickým manipulátorem podvědomě necítí v bezpečí. Osobní hranice a právo na soukromí, které jsou zdrojem bezpečí, manipulátor...

Každý z nás se rodí s jedinečnou osobností. Stejně jako nejsou dva lidé s totožnými otisky prstů, neexistují dvě identické osobnosti. Můžeme si být podobní, můžeme si v lecčem rozumět, mít podobné názory, zájmy, silné a slabé stránky. Ale reálně jsme každý naprostým originálem. Ani jednovaječná dvojčata nemají tutéž strukturu osobnosti.

Pokud mluvíme o narcistech, pak je můžeme rozdělit do podtypů, které vyjadřují jejich nejcharakterističtější vzorce chování. Dnes si o nich řekneme jen ve zkratce a v některém z příštích článků si můžeme jednotlivé typy můžeme rozebrat důkladněji.

Při vývoji patologické osobnosti se objevují podobné principy rozhodování, reakcí a vzorců myšlení, které pozoruji u většiny dětských klientů, u nichž už se změna osobnosti již v raném dětství nějakým způsobem projevuje a směřuje do patologie. O tom však budou až další články, v nichž se budu tématu patologie osobnosti věnovat.